Od dětství se bojím pavouku, i když jsem vyrůstala na vesnici, kde bylo různé havěti opravdu hodně a já jsem po sobě nechávala lézt brouky, housenky a žáby.  Z pavouka jsem však měla nevysvětlitelný strach. V noci jsem se s křikem budila, že mi lezou po posteli. Muselo se rozsvítit, abych viděla, že nikde nic není.

V dospívání se mi tyto sny vytratily, ale fobie z pavouků zůstala. Odstěhovala jsem se do města a přestala je potkávat.

Sny z dětství se mi zase po letech vrátily, když jsem se po svatbě nastěhovala na malou vesnici, kde jsem s hrůzou zjistila, že v domě je spousta pavouků. Největší strach jsem měla z ložnice, kde jsem jich několik našla a v noci jsem se s hrůzou probouzela, že po mně lezou.

Řešení jsem našla v regresní terapii

Když jsem se objednávala na regresní terapii, zajímaly mě úplně jiné věci, ale říkala jsem si, že i toto téma bych ráda zpracovala.

Můj průběh regresní terapií:

„Jsem perský překupník, kšeftuji z drahými látkami a zlatem, jsem nepoctivý. Okrádám lidi a pro peníze udělám všechno. Vlastní sestru prodám starému, bohatému dědkovi. Ona pláče a nechce tam jít, ale já slyším jen zvon zlatých minci. Žiji si ve velkém dostatku, mám svůj harém, nechovám se poctivě ani k ženám. Kdo má peníze má moc!

Sestra už má děti, chodí za mnou s nimi a pláče, prosí, ať ji vykoupím zpátky. Manžel ji bije, nezajímá mě to, i když peněz mám opravdu přebytek.

Jednou v noci, když spím opilý ve své ložnici, procitnu z toho, že po mé posteli leze spoustu velkých pavouků. Někdo je tam schválně dal. Chci vyskočit, ale začnou mě kousat. Paralyzuje mě to…

Tak tam jen ležím, nemohu se hýbat a jen vnímám, jak po mně lezou, lezou i po obličeji, nemůžu nic dělat, vím, že jsou jedovatí…

Pak mi někdo přiloží polštář na obličej, dusím se a pak už jen letím nahoru.“

Odpuštění

Tuto událost jsem prošla několikrát, uvědomila jsem si, jak jsem byla zlá, co jsem všechno napáchala a na konci terapie poprosila tyto duše o odpuštění. Strach z pavouků po sezení jsem pořád měla, ale přestaly se mi o nich zdát sny. Po několika měsících jsem z pavouků přestala mít tolik strach a dnes už některé vnímám i jako kamarády.